Jali jsme se sjíždět k moři, když tu při prvním klesání Marta lehce přibrzdila Janiny V-brzdy a se známkami judistické zručnosti, aby se moc nepotloukla, dopadla na tvrdý asfalt. Po krátkém odpočinku na tvrdé zemi se jí dostalo okamžité pomoci Rosti a Františka. Zraněná a zkrvavená Marta namísto ohledávání svých údů a kostí zkoumala, zda neškrábla Janino kolo. Škrábla. Zbytek skupiny mezitím znuděně čekal kdesi vpředu u boudy s občerstvením. Marta dorazila celá krvavá, s pravým kolenem a rukou řádně odřenou. Okamžitě, jak je jejím zvykem, přitáhla pozornost davů, byla ošetřena z lékárničky z boudy, vypila whisky, kterou jí Standa koupil, a dostala od jedné turistky kešu oříšky. Nato se k ní přitočil sličný Ital, a chtěl si ji odvést pryč – prý je potřeba to rozchodit, čemuž Martini kamarádi statečně zabránili. Standa vybídl Martu k vyšším výkonům v úpění ve snaze vyrazit z přítomných turistů něco dalšího na zub, Marta ale vzdorně neposlechla.

Poté, co se Marta alespoň trochu vzpamatovala, vydali jsme se klesat k moři, kde jsme si všichni, kromě Marty, užívali koupání. František se Standou ponořili své bicykly do moře, aby dosáhli nadmořské výšky 0 a mohli se chlubit před ostatními, které toto opatření nenapadlo. Martě alespoň ochlazovali záda různí účastníci výpravy svými těly namočenými do moře. Abychom zachovali tradici našich příjezdů k večeři, vydali jsme se na cestu zpět do Porta značně pozdě. Jana, získavši zpět své kolo, cítila se jako pták a jela napřed večeři vyzvednout.

   Les Calanche