|
|
|
|
|
4. den (pondělí 12. 6.)
98 km, převýšení 900 m
| Ráno jsme se vydali na prohlídku blízkého Calvi. Nechali jsme kola
v městečku a zamířili na pevnost na kopci, kde jsme potkali Rosťu, který
za svou touhu dobýt pevnost i s bicyklem zaplatil urvanou přehazovačkou.
Uvědomili jsme si, jakého štěstí se nám dostalo tím, že naše přehazovačky
jsou zdravé a silné. Okusili jsme fíky, které pouze předstíraly zralost.
Tento den jsme opět jeli s Lídou a bez Marty. Martu jsme s její partou
několikrát potkali, a ona při každém setkání halekala na Františka, že
veze jeho oběd. František píchnul a vyměnil svou duši, nastalo vedro. |
pobřeží u Calvi
|
| Dorazili jsme do Ferayoly, kde z pláže právě odjížděla Marta a její
parta. Hrubým násilím jsme od Marty získali Františkův oběd a zamířili
na siestu na pláži. Potkali jsme tam obrovského, černého a velmi zdvořilého
psa, který vždy čekal v povzdálí, zda mu nabídneme sousto. Zjevně si neuvědomoval,
že sebemenší náznak rychlejšího pohybu a pohled do jeho tlamy by nás přesvědčil
o předání nejen celého oběda, ale i místa naší siesty. Standa si zakoupil
šunku, kterou mu ale nikdo nechtěl jíst. Po obědě a po posilujícím spánku
jsme se několikrát vykoupali a tu jsme si uvědomili, že nás čeká ještě
dlouhá cesta do Porta. |
 skály
nad Portem
|
| Vyrazili jsme do Porta sprintem, který se však s každým dalším neočekávaným
sedlem zpomaloval. Naše víra v existenci města nás začala opouštět a když
se ani za pátým sedlem v zátoce město neukázalo, zdálo se nám, že cestovní
kancelář pro nás připravila bojovou hru. Do té doby velmi spisovně mluvící
a celkem slušně vypadající Jana začala mluvit o „podělaném Portu“. Muži
tajně věřili, že Marta, která byla daleko před námi, nám schová večeři,
jejíž čas již dávno minul. Jana ve své skepsi v nic takového nedoufala.
Před zoufalstvím nás zachránilo náhlé vynoření se města z mořské zátoky.
V kempu, ve kterém jsme měli strávit celé tři následující noci, nás přivítala
Marta se slovy „Kde jstéé, vzala jsem vám večeřííí, to jsem ale hodná,
cóóó?“. S vděčností a se slzami v očích jsme večeři zhltli. Večer jsme
se šli koupat do moře, a houpali se na vysokých vlnách. Rychle se setmělo,
když k moři přišla i Marta a její parta. Muži se koupali znovu s Martou,
děvčata odjela do kempu. |
Pokračování
|