Poté odešel s Janou na oběd do blízkého vyhlášeného Asijského bistra, kde si oba dlouze pochutnávali na výborných nudlích s gyrosem a pivem. Během oběda Standa vyřídil naléhavou záležitost s paní z finančního úřadu, kde ztratili jeho daňové přiznání. Ve zbylých 10 minutách do odjezdu autobusu do sebe hodil oběd i František s Martou, kterážto skutečnost pak zavdala Martě příčinu k trpkým výčitkám po celou dobu pobytu na Korsice.

Ve 13,30 hodin jsme vyrazili s Kurdrnou směrem k Mikulovu, když jsme ještě před tím asi 90 minut nakládali kola, převážně za účasti Františka a Marty, jak již bylo objasněno dříve. Během cesty do Mikulova si ještě všichni zatelefonovali z expedičního mobilu, a Michal, zástupce samotného Kudrny, se nám představil, a vybídl každého jednoho z nás, abychom se představili celému zájezdu a řekli o sobě nějaké pikantnosti ostatním. Většina pikantností ovšem nebyla až tak pikantní, a spočívala v tom, že se daný účastník těší na Korsiku, kam jede poprvé. František se zmínil o předloňské cestě na Krétu, Standa o Krétě s Františkem. Když pustili ke slovu Janu, účastníci se dozvěděli překvapivou zprávu, že byla s nimi na Krétě také. Zastavili jsme kdesi u Vídně, kde do autobusu nastoupil jakýsi vousatý chlap. Později se vybarvil a ukázalo se, že to je Rosťa. Dále jsme spali a spali. Děvčata s chlapci výhodně směnila sedadla (nesklápěcí za sklápěcí) využívajíce své uhrančivé pohledy, a tak na rozdíl od nich spala sladce celou noc. Stanislaf si během noci všiml tabulkovité postavy Vládi a ten postupem času naopak vzplanul obdivem ke Stanislafovu čtyřhlavému svalu kolennímu. Mezitím celá výprava postupně mrzla a dusila se podle toho, zda byla zapnuta v autobuse klimatizace nebo ne. Na dobrou noc nám pan řidič na uklidněnou pustil film "Bez dcerky neodejdu".