BikeMare

11. - 13. 6. 2010
Martin, Leoš, Jitka, Dafe, Eliška a Franta

Vážení přátelé výkonnostní cyklistiky, milí kamarádi,

je na čase se ohlédnout za uplynulým víkendem, zrekapitulovat a utřídit prožité zážitky. Toto ohlédnutí se děje proto, abychom se mohli těšit na budoucí chvilky, které bychom chtěli prožívat stejně intenzivně, jako ty již jednou prožité.

V sobotu 12. 6. 2010 brzy ráno se celé tvrdé jádro Cyklokroužku, včetně jediného hostujícího člena, odebralo do Liberce, kde se ve Vesci krátce po obědě startoval závod BikeMare (pořadateli zvaný Kolomůra).

Při zvažování, jaký závod našimi členy obsadit, vycházelo vedení Cyklokroužku z následující úvahy: „Jsou závody rychlé a pomalé, jsou závody dlouhé a krátké, jsou závody do kopce a z kopce, jsou závody lehké a těžké a také jsou závody ve dne a v noci“. Pouze některé závody však mají smysl. Představenstvo Cyklokroužku se rozhodlo najít závod, který by v sobě zkombinoval všechny uvedené vlastnosti. Po důkladné a podrobné analýze všech možných závodů, jež přicházely v úvahu, a která z větší části probíhala během valné hromady v Sokolovně v Podolí, se vedení přiklonilo k obeslání Kolomůry přihláškami našich členů. V rámci objektivity je nutné podotknout, že hostujícímu členu byla účast v závodě vedením kroužku přikázána pod pohrůžkou obestavení poločlenství a podpis pod přihlášku prezident na poločlenovi vymámil po čtvrté zelené, na samém konci valné hromady.

V tomto okamžiku, po posledním podpisu a po přečtení propozic se začal zásadním způsobem měnit pohled většiny přihlášených na budoucí závod. Hrdinské řeči o nepoužívání brzd při jízdě z kopce, skocích přes rozvodněné toky, podjíždění spuštěných závor, o hravém předjíždění konkurence při jízdě do kopce a jízdě po předním, respektive zadním kole před diváky, samozřejmě bez držení, byly vystřídány střízlivými úvahami o toužebném umístění alespoň v druhé polovině startovního pole a sliby deklarujícími dokončení závodu bez cizí pomoci, klidně i po limitu. Přihlášeným chybělo v době podání přihlášky téměř vše. Motivace k vítězství, svítilny přední, svítilny zadní, gely, tuby, mazání kol, mazání řetězu, mazání zad. Jediné co doopravdy nechybělo, bylo namazání. Cyklokroužek se začínal střetávat se závodní realitou.

Všichni závodníci z Cyklokroužku se začali po technické stránce dovybavovat, seč jim síly a finance stačily. Prezident spolu s členem čekatelem zakoupili na radu Dafa svítilny Aurora. Jakmile se to Eliška dozvěděla, domluvila se s Frantou, že se k němu při noční etapě v rámci bezpečnosti silničního provozu bude tulit, schovaná za kuželem Františkovy Aurory (tedy jako svítilny). Pouze Leo, vědomý si své fyzické i psychické převahy, usoudil, že vše nějak dopadne a na důkaz své závodní nadřazenosti si přibalil plavky a dvoje plážové trencle pro případ, že by denní etapa byla vedena kolem místního aquaparku, čehož by se z jeho pohledu dalo krátce využít i během závodu rychlým oráchnutím se a dvěma bazény kraula.

Večer před závodem byl každý člen kroužku se svými myšlenkami sám a přicházejícímu napětí čelil po svém. Prezident a místopředsedkyně se v páteční večer rozhodli ulevit duševnímu vypětí meditací v přírodě, člen čekatel celý večer strečoval u televize. Co dělalo v pátek večer družstvo Dafinek, se do této chvíle nikomu nepodařilo zjistit.

Jako první se do místa startu závodu v sobotu dopoledne dostavil člen čekatel, následovaný prezidentem a Eliškou. Přivítání Cyklokroužku pořadatelem závodů bylo vskutku velkolepé. Ohňostroje, oslavné fanfáry, konfety, hostesky, přítomnost redaktora České televize s ostře snímající kamerou. Naše sportovní srdce se začala nadouvat pýchou. Členu čekateli narostla ramena, Franta také vyrostl. Pouze Leo, vědomý si své cyklistické převahy, skromně prohlásil, že to tak nějak čekal. Během chvíle však přišlo kruté vystřízlivění, neb přivítání patřilo cyklistům, kteří se v tom samém termínu a v tom samém areálu účastnili mistrovství republiky v 24 hodinovém maratonu MTB. Když později přijeli Dafe s Jíťou, našli už zase staré známé a hlavně vystřízlivěné členy a poločleny kroužku. Eddie Merxx a Lance Armstrong se kamsi během okamžiku vytratili. Jen Leo prohlásil, že to tak nějak nečekal.

Jak se blížil start závodu, stoupala i nervozita závodníků. Poločlen se začal nezřízeně prolévat iontovými nápoji v bláhové naději, že vše co zameškal v tréninku, dohoní jednorázovou konzumací izotonických tekutin. Zároveň Leovi, jako svému number one, začal usilovně nabízet pivo a kořalku zdarma. Vycházel z předpokladu, že zcela opilý Leo pojede stejně rychle jako zcela střízlivý poločlen. Leo odmítl a prohlásil, že to tak nějak nečekal a šel profesionálním cyklistům do depa škodolibě ukazovat svoje vypracovaná cyklolýtka.

Prezidentské duo se na poslední chvíli rozhodlo udělat tunnig kol a začalo fofrem sundávat blatníky z bicyklů. Prezident si totiž na poslední chvíli spočítal, že kolo bez blatníků během čtyř hodin ujede v průměru o 243 m dále než s blatníky. Co dělali těsně před startem Dafinky se do této chvíle opět nepodařilo nikomu zjistit.

Jako první do závodu vyrazilo prezidentské duo, s odstupem několika minut vyjel na trať MTBO Leo, za kterým vlál poločlen, a jako poslední z celé trojice dvojic, přímo vystřelily Dafinky, celí lační po vítězství. Bohužel díky roztříštěnosti stanovišť a kopcovitému terénu se nedochovaly z denní etapy závodu žádné informace, pouze nesourodé fragmenty, na které si poločlen vzpomněl až dlouho po závodě, kdy se mu opět ustálila hladina laktátu v krvi. Poločlen si z denní etapy vybavil vypracovaná cyklolýtka Leoše, která se mu v pravidelném rytmu míhala před očima, pokud se zrovna nacházel v křečovitém závěsu. V rytmu, který poločlen nebyl schopen dodržet, takže cyklolýtka se poločlenovi postupně vzdalovala, aby na něj, když už byla v nedohlednu, zase počkala.

Do cíle denní etapy přijely všechny tři dvojice v časovém limitu. Leoš odtáhl poločlena od cíle etapy do auta, aby mu neumřel na louce. Dafinky se přiřítily v předtuše vynikajícího výsledku, který nebyl nikdo z pořadatelů schopen potvrdit, a vzápětí dorazilo Prezidentské duo ve velmi kamarádském rozpoložení. Prezident, jakmile projel cílem denní etapy, začal shánět odložené blatníky. Začalo totiž pršet.

Hodinu před startem noční etapy, v doznívajícím dešti, se sešli závodníci CK ze všech tří dvojic kromě poločlena na předstartovním meetingu. Leoš ostatním sdělil, že má od poločlena vyjednávací plnou moc, a tím pádem může mluvit za celou závodní dvojici. Poločlen později tvrdil, že to nebyla pravda, že Lea vybavil pouze poslední vůlí. V takovém byl poločlen stavu. Výsledek setkání byl po chvíli rokování jasný. Noční etapy se zúčastní všichni členové CK za každého počasí. Jakmile byl ortel vyřčen, poločlenovi se znatelně přitížilo. Nebe stále nebylo závodníkům milostivo, pršelo, foukalo a ochladilo se tak, že i Leo zakryl svoje, ve světě cyklistiky proslavená lýtka. Ostatní týmy začaly z příšerné předpovědi počasí nejistět a houfně odhlašovaly účast v noční etapě. Na start noční etapy se tak ze všech 80-ti závodních dvojic postavili Dafinky, Prezidentské duo, Leo & poločlen, plus ještě 16 zbylých bezejmenných závodních dvojic napříč kategoriemi.

Start a první ujeté kilometry noční etapy se nesly v komorním a ohleduplném duchu, kdy si jednotliví závodníci gentlemansky dávali přednost a pouštěli se před sebe, protože nikdo netušil, jak jsou jednotlivé louže hluboké. Ani ta nejsilnější Dafova Aurora nedosvítila na dno každé z nich. Po šesti absolvovaných kontrolních bodech a po dvou defektech Leo nekompromisně rozhodl, že se dvojice jím vedená, vrátí do cíle půl hodiny před časovým limitem. Poločlen byl štěstím bez sebe. To ani jeden z dvojice netušil, že ostatní závodníci v jejich kategorii 40+ buď do noční etapy nenastoupili, nebo dvouetapový závod vzdali hned po startu, ještě před prvním kontrolním bodem. Dvojice závodníků z cyklokroužku s Leem v čele a poločlenem v závěsu se rázem dostala na první místo v závodě ve své kategorii, protože závod Bikemare se počítal pouze při absolvování obou etap, denní i noční. Chvíli po nás dorazilo Prezidentské duo. Pouze Dafinky se vrátili do cíle noční etapy těsně před vypršením časového limitu s pěknou sbírkou projetých kontrolních bodů.

V 3:30 hod středoevropského času pořadatelé vyhlásili vítěze cyklistického orientačního závodu MTBO s názvem BIKEMARE (s podtitulem – pouze pro otrlé). Na prvním místě v kategorii 40+ se umístili členové cyklokroužku Leoš a poločlen Martin. Zásluhu na vítězství, o kterém se doteď mluví a dlouho se ještě mluvit bude, měli oba závodníci. Leoš disponoval rychlostí, vytrvalostí, orientací v mapě, rychlým rozhodováním, servisními dovednostmi. Poločlen na oplátku disponoval věkem, díky kterému mohl Leoš závodit v lehčí kategorii jemu zatím nedostupné. Zásluhy obou členů týmu na dosaženém výsledku jsou proto naprosto rovnocenné. Dafinky se umístili na nádherném a obdiv vzbuzujícím druhém místě ve své kategorii a Prezidentské duo díky dokonalé orientaci ve tmě poskočilo po ukončení noční etapy na místo páté.

Díky úžasnému prvnímu místu ve výše popsaném závodě, poločlen poskočil v průběhu sezony 2010 v celorepublikovém žebříčku na sedmé místo, aby na konci sezony 2010 skončil na neuvěřitelném patnáctém místě v serii cykloorienťáků zahrnutých do SHOCartLigy v kategorii 40+. Toto v dějinách cyklokroužku ojedinělé umístění, přes nelibost prezidenta a ostatních členů cyklokroužku, zapříčinilo, že z poločlena se v sezóně 2011 stal člen-čekatel a v sezóně 2015 dokonce člen-kandidát.

-martin-