Mystický Džbán

13.5.2006

Lucka, Franta

Záhady, které nás provázejí celý den, začínají již v Praze na nádraží. Průvodčí nás upozorňuje, že vlak v Řevničově nestaví. Přesto zastavil. Vystupujeme. Začíná pršet. Vůkol les. Není kde se schovat. Samotný Řevničov je pět kilometrů daleko. Vydáváme se lesem přes hřebínek zvavý Louštín do Krušovic. Od začátku městečka nás všichni směrují do hospůdky U Lípy. Hned jsme pochopili proč. Stylový kamenný sklep, na jídelním lístku 500 položek Dáváme si jelení guláš hajného Robátka. Nechce se nám pryč, ale přestalo pršet a za dosavadních pět ujetých kilometrů by se nám Dafe vysmál.

Po červené prudce stoupáme na Amálii. Následuje sjezd písečnou lesní cestou s trochou bloudění do Hředlí. Vesnice je to malebná, neb se zde těží spongilit a polovina domů je postavena z krásné opuky.

Džbán je původně plošina tvořená pískovci a opukami, které vznikly v druhohorách, kdy toto území bylo zaplaveno mořem. V třetihorách byly vrstvy hornin zdviženy a vznikla tabulová plošina protkaná množstvím malebných údolí. Právě na tu náhorní plošinu z Hředlí stoupáme. Hezkých 150 m převýšení. Nahoře u vysílače zahybáme na žlutou a jedeme podél lesa. Žlutá zatáčí z kopce, nám se nechce ztrácet výšku, a tak pokračujeme lesem po pěšině. Ta však náhle z ničeho nic mizí. Ostatně s tím se setkáváme v tomto tajemném kraji několikrát. Drncáme si to po poli a na jeho konci se vnoříme do lesa. A tu náhle před námi se zjeví ruiny hradu Džbán. Kolem rozsáhlé příkopy a u nejzachovalejších zbytků je na stromě dlouhé povídání o hradě. Jsou to dvě stránky textu, který vlastně říká, že o hradě se nic neví. Ani jeho skutečný název.

Spouštíme se hradním příkopem na silnici a po několika kilometrech vjíždíme na stezku vedoucí ke Kounovským kamenným řadám. Stoupáme do příšerného kopce. Pěkná dafovina. Les se náhle mění. Těžko popsat jak. Lucka prohlašuje, že by tudy sama nejela ani za poledne. Zvláštní, vyprahlý bukový les. Konečně se zjevují slavné Kounovské kamenné řady. Tisíce dosti velkých kamenů vyrovnaných do dlouhých řad probíhajících přesně od severu k jihu. Další záhadou je, že kameny jsou z křemence, který je původem mnohem starší než samotná náhorní plošina. Jsou to hranice polí? Je to pravěký kalendář? Astronomická observatoř? Či je to pozůstatek po Domoušickém hradišti?

Odpověď nenacházíme. Vlak však nepočká, a tak se ruče vydáváme po modré vstříc Měcholupům. Z náhorní plošiny klesáme listím zavátými cestami. Všude v lese je zem podivně zvlněná. Jako by ji někdo odkopal nebo se propadala.

Podivnosti pokračují i na nádraží v Měcholupech. Koleje tam mají až v prvním patře nádražní budovy. U nádražní kóty se mi navíc nedaří zkalibrovat výškoměr, protože čísla drahnou dobu vesele dovádějí. Už vidíme náš rychlík Agara. Dva vagónky poskakující po kolejích.

Je to moc zajímavá, tajemná krajina. Určitě se tam brzo vrátíme. Zbývá prozkoumat ještě její východní část... ;-)

   ruiny tajemného hradu Ďžbán

   magické Kounovské kamenné řady

   sjezd z náhorní plošiny