Návrat Lucie a Michala
29.4.-1.5.2005Jíťa, Dafe, Vláďa, František |
 |
Veselí n. L. - Dolní Bukovsko - Bzí - Týn n. V. - Albrechtice n. V. - Písek
Písek - Ostrovec - Orlík - Kozárovice - Pečičky - Příbram - Jince - Zdice - Beroun
Beroun - Svatý Jan pod Skalou - Loděnice - Rudná - Praha
Před třemi roky jsme Lucku s Michalem vyprovázeli na cestu kolem světa a tehdy jsme si slíbili, že jim pojedeme i naproti. Aspoň kousek. Tři roky uběhly, i díky čtení jejich zajímavých reportáží, jako voda.
Je pátek ráno a já z okýnka povzbuzuji Dafinky dobíhající vlak. Mají letos už dost natrénováno, a tak to přece jenom stíhají. Vystupujeme ve Veselí nad Lužnicí a ruče jedeme do Dolního Bukovska, kde peleton má plánovaný oběd. A skutečně o půl jedné přijíždějí. Co nás, nevím proč, nejvíc překvapuje, že po třech letech, po téměř sedmdesáti tisících kilometrech, Lucka s Michalem vypadají stejně, jako když jsem je vyprovázeli. Snad jsou jen trochu víc opáleni.
Rychlý oběd a už jedeme přes Bzí, kde slavíme 68 000 km, Týn nad Vltavou do Albrechtic nad Vltavou. Zde se zastavujeme na hřbitově, čímž organizátoři nechtěli nic naznačit, ale důvodem je půvabný románský kostelík a 108 kapliček podél zdi hřbitova vymalovaných samoukem Františkem Mikulou a s vtipnými texty faráře Víta Cízy. Blíže na http://www.albrechticenadvltavou.cz/albrecht/kostel.php. Odtud pokračujeme Píseckými horami, v jejichž lůně fasujeme první sadu Lipánků, které nás budou provázet v následujících dnech. V Písku projíždíme slavobránou za doprovodu místního hudebního tělesa (nevím, jak bych to jinak nazval :-) Následuje večeře, beseda, hospoda a spaní pod činkami v posilovně.
Ráno se zastavujeme na nejstarším kamenném mostě u nás, jenž byl po značném úsilí zrekonstruován po ničivé povodni v roce 2002. Z Písku pokračujeme na sever podél Otavy a později Orlíka. Za Pečičkami Dafe píchnul. Zastavuje u nás sličná cyklistka s elegantními montpákami a vrhá se po Dafově kole. Než se stačí Dafe vzpamatovat, má plášť dole. A tak jsme poznali Slávku.
Poklidný výlet nabývá na akčnosti. Začíná závod. Dafe si proto odbržďuje kolo a po rovině jedeme nad pětatřicet. Zde bych chtěl poděkovat Slávce, že se ovládla a nesnažila se ještě zrychlit. V Jincích před hospodou dostihujeme peloton, což hned řádně zapíjíme. Společně se ubíráme přes Zdice, kde objevujeme v hospodě vydenzinfikovanou Jíťu a Jirku, do Berouna. Ubytováváme se ve škole a po večeři ve školní jídelně následuje beseda. Poté se Slávkou a jejími redakčními kumpány se odebíráme na náměstí do hospody, kde paříme až do půlnoci.
V neděli v devět ráno opouštíme Beroun. Jedeme nádhernou krajinou podél Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Dále pokračujeme po silnici směrem na Rudnou a Prahu. Peloton nabývá na síle. Před Prahou již může mít tak 200 cyklistů. Je to úžasný pohled na půl kilometru dlouhého barevného hada. Ve 12:00 doprovodný peleton vjíždí do obory Hvězda, kde se připojuje k vítacímu špalíru příchozích. V zápětí příjíždějí za obdivného aplausu Michal a Lucie. Následuje focení, autogramy, rozhovory, laškování s Krampoulem, ...
Co říci závěrem? Někdo se bojí své sny uskutečnit. Myslí si, že by o ně přišel. Někdo své sny si splní a poté zjistí, že tím získal mnoho snů nových. Lucie a Michal si svůj sen splnili. Objeli svět, ujeli 70 tisíc kilometrů, zažili nespočet příhod, poznali radosti i strasti lidí po celém světě. Poznali i sami sebe. Jděte za svými sny. Už balíte?