Ralsko & Lužické hory

22.-23.3.2003

Jíťa, Dafe, Vláďa, Lucka, František

Mnichovo Hradiště - Osečná - Noviny p. Ralskem - Stráž p. Ralskem - Mimoň - Ralsko
- Hradčany - Doksy - Staré Splavy

Staré Splavy - Doksy - Jestřebí - Zahrádky - Česká Lípa - Sloup - Mařenice - Kytlice
- Panská skála - Kamenický Šenov - Benešov n. Ploučnicí - Děčín

V sobotu za rozbřesku se srážíme na Hlavním a popojíždíme vláčkem do Mnichova Hradiště. Krásným údolím s klokotající Zábrdkou vjíždíme do lesů. Cesta je místy ještě pokryta ledem. U vjezdu do vojenského prostoru Ralsko nás vítá bývalá vesnice Jablonec. Na jejím místě, kde je možné ještě rozeznat polohu návsi, terasy, zídky, ovocné stromy, je v současnosti pouze několik zdevastovaných paneláků.

Vjíždíme na náhorní plošinu připomínající ruskou step. Po deseti kilometrech zastavujeme k půvabné rodinné hospůdce Na Pince. Po obědě již to střiháme přes Osečnou, Stráž pod Ralskem, Noviny pod tímtéž a kolem monumentálního kopce se zříceninou Ralsko brzdíme v Mimoni.

V Mimoni se moc nezdržujeme, není ani proč, a uháníme na Hradčany. Hradčany - to je monumentální letiště v lese s třemi drahami o délce 2,7 km a spousta bunkrů pro letadla vůkol. Všude tisíce hadic vedoucích do země - inu máme tady díky Rusům velké zásoby nafty. Sanace Ralska začala před deseti lety a ještě pět let potrvá. Půl hodiny blbneme na letišti, vyhybáme se větroňům, zkoušíme maximální rychlost. Před šestou přijíždíme do Doks na nádraží, abychom přišli o Lucku.

Když jsme se vzpamatovali z jejího odjezdu, přejeli jsme do Starých Splavů, kde jsme našli ubytování ve Sportcentru. Večer jsme strávili ve sklípku, kam v osm dorazila Ola z Bezdězu, aby si odpočinula od paragrafů, kauz a kadidáta na prezidenta.

Neděle byla dost nabitá. Ráno jsme hbitě na devátou přiqačili do Doks na nádraží na rychlík do Nového Boru. Jaké bylo překvapení, když jsme se dozvěděli, že má 40 minut zpoždění. Zatím. Čekat se nám nechtělo, a tak jsme vyrazili na kole.

Minuli jsme skalní zříceninu Jestřebí a krásnou cyklostezkou a la Rakousko jsme přijeli do Zahrádek se smutným torzem nedávno vyhořelého zámku, který spravuje Univerzita Karlova a učívali se v něm zahraniční studenti céski (i Mireček).

Pak Česká Lípa, další hřeb programu - skalní hrad ve Sloupu, k tomu spousta roubených chaloupek. Oběd u 7 trpaslíků a ruče do Cvikova. Odtud již stoupáme do Lužických hor. Místy krkolomná stoupání, místy po zimě chybějící kusy silnice, ale jinak půvabné hory. A to už sjíždíme do Kytlic a přes další dva nečekané hřebeny se dostáváme k Panské skále u Kamenického Šenova. Je to něco úžasného. Dafinky jsou z toho k neudržení. Dafe šplhá s kolem na zádech na vrchol skály, zatímco Jíťa u břehu opatrně zkouší pevnost ledu v jezírku. Asi moc pevný nebyl, když stojí užasle jednou nohou po koleno ve vodě.

Blíží se večer, a tak pospícháme přes Beroun nad Ploučnicí, kam se ještě někdy kvůli zámku podíváme, do Děčína na vlak.