Hrad Zlenice

Přestože historie zlenického hradu nepřesahuje ani dvě století, je bezesporu zajímavou a pro český středověk typickou ukázkou šlechtického života od vlády Jana Lucemburského až po kališnického krále Jiřího z Poděbrad.

Přesné založení hradu Zlenice, lidově též zvaného Hláska, je dosud zahaleno tajemstvím. První písemné prameny, které jsou obecně důležitým vodítkem při určování stáří památek, hovoří o roce 1318, kdy je zmiňován soudní spor Oldřicha ze Zlenic spolu se Ctiborem z Kožlí. Není však zcela zřejmé, zda se jedná o jméno zaniklé osady na druhém břehu Sázavy, podle níž byl později hrad zván, nebo zda prameny hovoří o opevnění na protějším svahu, jehoš terénní relikty jsou patrné dodnes, či vztahuje-li se zpráva na zříceniny dnešního hradu. Toto vyřeší až komplexní archeologický průzkum lokality.Vznik hradu dnešní podoby lze však s určitostí zařadit do 1. pol. 14. století. 

Již roku 1351 píše se Jan ze Zlenic, jako předseda zemského soudu. Ondřej IV. z Dubé a ze Zlenic, který zlenické statky držel v letech 1361 - 1412, je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších členů českého panstva za Karla IV. Své odborné kvality uplatnil v postavení nejvyššího sudí českého království a v autorství díla "Výklad na právo zemské české". 

Páni z Dubé hráli svým významem v posázavském regionu zcela specifickou roli, a proto si dovolme malé pozastavení u jejich historie. Rodovou příslušnost odvozovali od starého panského rodu Benešoviců, jehož počátky nalezneme již v 11. století. Tak jako všichni Benešovici, nosili i páni z Dubé ve svém erbu na červeném poli bílou zavinutou střelu, neboli odřivous, o jejímž původu se traduje nejedna legenda. Větší rozmach rodu, vlastnícího velké statky při dolním toku Sázavy, se datuje r. 1283, kdy potomek Matouše Benešovice Ondřej z Dubé vystavěl mezi dnešními Hvězdonicemi a Zlenicemi hrad Stará Dubá, k němuž přiléhalo obchodní městečko Odranec. Tato větev rodu však r. 1412 vymřela na hradě Zlenicích právě Ondřejem IV. z Dubé. 

Dalším příbuzným je loupeživý rytíř Kuneš Rozkoš z Dubé, sídlící v době poděbradské na hradě Kostelci. Jiná větev početného rodu držela hrad Leštno u Benešova, odkud rozšířila svou moc na Libouň a Janem Roháčem z Dubé na pověstný Sion. Také tvrz Mrač nedaleko Benešova byla osídlena šlechtou nazývající se Mračtí z Dubé. 

Jak je patrné, jedná se o skutečné představitele původní české šlechty, která bohužel nepřečkala bouřlivé 15. století. Smrtí Ondřeje IV. z Dubé se osud zlenického hradu začíná nezadržitelně naklánět, nebož majitelé panství se střídají příliš rychle na to, aby se hradu dostalo odpovídající péče a roku 1412 hrad připadá jako léno králi. Vlastníky se píší Boček starší z Poděbrad a Půta z Častolovic, kteří později prodávají svá práva Kuneši z Kozojed, jehož dcera užije panství jako zástavy ve prospěch Zdeňka Kostky z Postupic a již zmiňovaného Kuneše Rozkoše z Dubé. Vzhledem ke Kunešově úpadku zůstává hrad v majetku pánů z Postupic. Krátce před svým zánikem přechází panství na krátkou dobu do rukou bratrů Buriana, Zdeňka a Mikuláše Trčků z Lípy, aby se nedlouho poté vrátilo zpět v držení Zdeňkovi z Postupic. K úplnému zániku hradu dochází v letech 1464-66 právě za jeho vlády. 

Podobně jako založení, tak ani zánik zlenického hradu není zcela spolehlivě vysvětlen. Nejpravděpodobněji se tak stalo při zelenohorských válkách, které řešily vleklý spor kališnického krále a katolické Zelenohorské jednoty vedené bývalým královým příznivcem Zdeňkem Konopištským ze Šternberka. Armádou krále Jiřího z Poděbrad byly v tomto regionu postupně vyvráceny nebo pobořeny hrady Stará Dubá, Konopiště, Leštno, Komorní Hrádek, Kožlí a Kostelec nad Sázavou. 

Hrad Kožlí